Dneska jsme měli tak dobrodružný den, že ani nevím kde začít...
Jelikož jsme přijeli už před pár dny, tak nám od té doby již došly veškeré sladkosti, brambůrky a jiné dobroty, které jsme si nepřivezli ve zrovna v malém počtu. Tak jsme se dnes vydali až do dalekých Kozárek, abychom doplnili své zásoby, aby každý z nás dodržel svoji denní dávku cukru. Avšak naše nadšení poněkud pohaslo, když jsme uviděli prázdné regály našeho oblíbeného tábrového obchodu, a protože jsme přeci pořádní táborníci, a ti, jak každý ví, se jen tak snadno nevzdají (což platí dvakrát, když jde o jídlo), tak jsme pokračovali v hledání a našli jsme sice menší, ale o to lépe zásobený krámek v blízkosti toho starého.
Cesta to byla dlouhá a namáhavá, ale naše úsilí bylo odměněno ihned po příchodu do tábora výborným uzeným s bramborovou kaší, po kterém se jen zapášilo a nám po něm zbyla jen plná břicha. Po poledním klidu, o kterém jsme vylehávali tento výtečný oběd, jsme se těšili na pouštění draků. No řekněte sami, co by to bylo za podzimní tábor, kdybychom nepouštěli draky, vždyť se mu i říká Drakiáda. A proto jsme hned jak to jen bylo možné pustili na hledání vhodné louky. Našli jsme ji, avšak drakům se vzletět moc nechtělo, museli jsme je přemlouvat, podplácet a všelijak povzbuzovat. Po nějaké době se to několika šťastlivcům podařilo a ti je pak jen vesele pozorovali.
Dnešní jídelníček by byl jen težko dokonalý bez věhlasných, světoznámých a nepřekonatelných špaget od našeho dvorního kuchaře Vency. Takto posilnění jsme šli objevovat různá exotická zvířata v našem Zalužanském zvířecím kvízu. Byl to občas i oříšek, například když jsme poznávali, jaké zvuky která zvířata vydávají. No, víte snad vy jaké zvuky dělá třeba takový klokan nebo žirafa? My ne a řádně jsme se u toho zapotili.
Tak zase ahoj zítra, pro dnešek je to vše.